V nedávných komunálních i senátních volbách se vděčným tématem stali bezdomovci, prostitutky a feťáci. Zástupci spodiny, se kterými slušný občan nemá nic společného, a v kontaktu s nimi raději klopí zrak. Obzvláště v Praze se v boji za město čistější přijala rétorika s oblíbeným řešením shrnutým pod slovo „vyženeme“. Společně si v ní notovali ČSSD („z Nuslí vyženeme pouliční živly“, „vyženeme narkomany od škol“, „2/3 bezdomovců dostanu z ulice“) s ODS („osoby bez domova mimo obytné zóny“) i ANO (viz vyjádření kandidátky na senátorku Laury Janáčkové, které po neúspěšné kandidatuře raději smazala ze svého facebookového profilu). Co na tom, že tito politici řešení nemají a lžou do kapsy sobě, i voličům. Co na tom, že se mnozí lidé bez domova snaží vrátit do normálního života a brání jim v tom duševní choroba nebo nízké vzdělání. Avšak někdo již nedávné kandidáty předběhl a zákon umožňující uložit zákaz pobytu na území obce nebo její části existuje.
Tzv. lex Řápková, pojmenovaný podle své navrhovatelky, chomutovské primátorky a poslankyně za ODS (o jejímž titulu z plzeňské právnické fakulty lze úspěšně pochybovat a jejíž oslnivé právní znalosti si můžete připomenout zde), umožňuje až na tři měsíce zakázat pobyt v obci za přestupky, pokud zde jejich pachatelé nemají trvalý pobyt. Jde o zákon č. 492/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jenž nabyl účinnosti 15.1. 2013 (právnická vsuvka: s čímž je spojeno malé legislativní faux-pas, kdy účinnost byla stanovena na 1.7. 2012 a zákon vyšel ve sbírce až 31.12. 2012, čímž došlo k pravé retroaktivitě, Ústavní soud ustanovení o účinnosti zrušil a stanovil ji patnáctým dnem od vyhlášení). Již rok a půl tak obecní úřad s přestupkovou komisí mohou zasahovat do svobody pohybu osob, což se stalo předmětem kritiky ombudsmana a dokonce i tehdejšího prezidenta Klause, kterého jinak lidská práva nechávají dokonale chladným. Zákon nicméně získal podporu řady starostů, těšících se, jak si v obcích udělají pořádek. Byl proto Parlamentem schválen, ODS i TOP 09 jednomyslně, s převážnou podporou VV a nezařazených poslanců, když Poslanecká sněmovna přehlasovala Senát i prezidenta.
Samotný text zákona je plný neurčitých formulací a Česká advokátní komora varovala před jeho nepoužitelností v praxi. Přestupky, za něž lze uložit zákaz pobytu mají „významně narušovat místní záležitosti veřejného pořádku“ Této formulace se obecní představitelé rádi chopili, a aby se starostové naučili se zákonem lépe pracovat, Řápková začala pořádat o zákonu semináře. Hned na tom prvním se zájemci ani nevešli do místnosti. Zákon poskytuje také odpověď na otázku, proč už nevídáte tolik bezdomovců v samém srdci Prahy, Praha 1 totiž dokázala vykázat přes stovku lidí.
Ptáte se, proč by vám to mělo vadit? Vždyť máte rádi památky bez přítomnosti otrhaných otrapů! Je tu třeba Čl. 14 odst. 1, Listiny základních práv a svobod, který říká, že „svoboda pohybu a pobytu je zaručena“. Jistě, tu je možno omezit zákonem, ale pouze, pokud je to nevyhnutelné, např. pro udržení veřejného pořádku. Je to v tomto případě nevyhnutelné? Posuďte sami.
„Hele Josef, na lidská práva kašli, na těch u nás nikomu nezáleží, co tam máš dál?“ Pokud člověku zakážeme pobyt, třeba pro opakované popíjení na veřejném prostranství, prostě ho tak přesuneme někam jinam, do katastru jiné obce. Navíc jej vytrhneme ze sociálních vazeb a prostředí služeb, jež dotyčnému mají pomoci se reintegrovat do společnosti. Je to řešení? Očividně ne. Navíc, pokud zákaz pobytu poruší, a jsou na místě dané obce či městské části přistiženi policií, dopustí se trestného činu. Díky § 337 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku lze za porušení zákazu pobytu uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. A trend odsouzených je stoupající. Převažují tresty podmíněné (94 – r. 2013, 73 – 1. pololetí 2014), ovšem sahá se i k trestům nepodmíněným (35 – r. 2013, 26 – 1. pololetí 2014). Pro člověka na ulici plyne čas jinak než pro nás, mnohdy lidé ani neví, kolikátého zrovna ten den je (občas s tím mám sám problém), tím pádem si někdy nejsou jisti, jestli pro ně v daný okamžik zákaz pobytu platí nebo ne. Připočtěte si k tomu mlhavé znalosti o vymezení městských částí a najednou je velice snadné se dostat do konfliktu s ustanoveními předmětného zákona.
Chceme jako vyspělá společnost, aby za bagatelní přestupky posléze chodili lidé do vězení jen proto, že se někde zdržují? Abychom jim ještě více zkomplikovali životní situaci? Chceme dávat přestupkovým komisím možnost omezovat svobodu pohybu, když se do těžké životní situace může dostat prakticky každý, i kdejaký doktor nebo inženýr?